Čína sílí, ale není supervelmocí

    Praha – Právě dnes uplyne pětapadesát let, co Mao Ce-tung vyhlásil na náměstí Tchien-an-men v Pekingu Čínskou lidovou republiku. Nejlidnatější stát světa však od té doby prošel obrovskou změnou. Jakou? Na to odpovídá čínský velvyslanec v Praze Tchang Kuo-čchiang

    Pane velvyslanče, mnozí odborníci spatřují v rychle se rozvíjející Číně novou vynořující se supervelmoc. Má mít svět ze vzrůstající síly vaší země obavy?

    Určitě ne. Čína je zatím jen velkou rozvojovou zemí, není vynořující se supervelmocí. Hrubý domácí produkt na hlavu dosáhl pouze 1000 dolarů a to znamená, že jsme kolem stého místa na světě. Při současném tempu rozvoje budeme až za padesát let středně rozvinutým státem a odhadem až za sto let na úrovni vyspělých zemí.

    Jenže vliv Číny na mezinárodní otázky i světovou ekonomiku neustále stoupá. To neznamená, že se vynořuje supervelmoc?

    V posledních pětadvaceti letech, kdy byl zaveden socialistický tržní ekonomický systém, se vliv a síla Číny skutečně velmi zvýšily. Svědčí o tom i čísla. Hrubý domácí produkt vzrostl za 25 let ze 147 miliard dolarů na dnešních 1400 miliard. Zahraniční investice tehdy téměř neexistovaly, dnes jich využíváme za 680 miliard dolarů. Neexistoval ani kilometr dálnic, v současnosti je jich téměř třicet tisíc kilometrů. To jsou velké úspěchy, ale pro zemi s 1,3 miliardou obyvatel ještě stále není výroba v mnoha oblastech dostatečně rozvinutá a rozvoj není v našich provinciích rovnoměrný. Takže já s tím tvrzením o supervelmoci zatím nemohu souhlasit.

    Nerovnoměrným vývojem myslíte to, že existují bouřlivě se rozvíjející oblasti při pobřeží a současně zůstává chudý venkov?

    Dosavadní relativní blahobyt dosažený v Číně je sice na vyšší úrovni, ale není všestranný a rovnoměrný. To znamená, že existuje velký rozdíl příjmů a životní úrovně mezi ekonomicky vyvinutými oblastmi a zaostalými, mezi dělníky a zemědělci, městy a venkovem i mezi různými společenskými vrstvami. Hlavně ve vesnicích stále žije kolem třiceti miliónů velmi chudých lidí. Na dvacet miliónů lidí ve městech a na venkově žije pod životním minimem.

    Přesto, nemají mít zejména menší země z velké a silné Číny obavy? Takové země se zpravidla chovají hegemonisticky.

    Čína nechce být hegemonem světa a nechce, aby jím byl kdokoli jiný. My neohrožujeme a nebudeme ohrožovat jiné státy. Máme důležitý princip v zahraniční politice: všechny země jsou rovnoprávné bez ohledu na to, zda jsou velké nebo malé, bohaté nebo chudé. Také však chceme, aby ostatní respektovali odlišné společenské systémy.

    Lze toto vaše tvrzení aplikovat i na Českou republiku?

    Jistě. Mezi našimi zeměmi, které teď oslaví 55 let od navázání diplomatických styků, neexistují vážné konflikty. Považujeme také za normální, že existují odlišné názory na některé otázky z důvodu rozdílu situace. To nemůže překážet ve vzájemné spolupráci. Čína má zájem rozvíjet všestranné přátelské vztahy s Českou republikou v duchu vzájemného respektování, vzájemné důvěry a pragmatické spolupráce.

    Tím máte na mysli třeba otázku lidských práv, za níž Čína sklízí kritiku?

    Čínská demokracie není kopií jiných zemí, má svůj charakter a odpovídá naší situaci. Zřetelně říkáme, že bez demokracie nebude socialismus a modernizace, které budujeme. Občanská a politická práva čínského lidu byla uhájena a zajištěna zákonem. My však aktivně pracujeme na reformě politického systému. Čína již vstoupila do 21 mezinárodních smluv o lidských právech a vláda teď projednává otázky týkající se „mezinárodní smlouvy o občanských a politických právech". Toto předloží Všečínskému shromáždění lidových zástupců ke schválení, jakmile budou vhodné podmínky. Navíc chceme vybudovat právní stát.

    Budou podobný vývoj respektovat i nastupující generace? Mnoho Číňanů studuje v cizině, tradiční rodinné vazby se mění. Jak vlastně pohlížejí mladí Číňané na svoji zemi?

    Číňané vždy měli a mají velmi silné pouto ke své vlasti. I když třeba zůstanou v cizině. Ti, co se vracejí ze studií, přicházejí s novými nápady na zlepšení a mají tedy poněkud jiné názory, než starší generace. Také k tomu využívají jiné prostředky - počítače, internet, mobilní telefony. Ano, chtějí dělat mnohé věci jinak, než jejich rodiče, ale to je správné.

    Experti pak upozorňují také na to, že rozvoj Číny přispívá k rychlému vyčerpávání zdrojů a surovin ve světě a mohl by vést v budoucnosti k vážným ekonomickým problémům.

    Zjednodušeně řečeno - čínský rozvoj nemůže existovat bez přispění světa a na druhou stranu dnes svět potřebuje ke své prosperitě Čínu. Naše stabilita, a teď nemyslím pouze na ekonomiku, znamená i stabilitu ve světě. Když však hovoříte o čerpání surovin, je pravdou, že v nedávné době závisel rozvoj čínské ekonomiky na rychle rostoucí spotřebě ropy a elektrické energie. Různými opatřeními to chceme změnit. Například budujeme různé struktury energie, usilovně rozvíjíme použití zemního plynu a ostatní náhradní energie, usilujeme o šetření s energií a o zvýšení její efektivnosti.

    Čína je také kritizována za ničení životního prostřední, které obětovala na oltář hospodářského rozvoje.

    Máte pravdu v tom, že ochrana životního prostředí a ekologie jsou velmi závažné otázky v dnešní Číně. Vláda proto zvýší investice do ochrany životního prostředí a bude více tlačit i na podniky, aby dodržovaly různé předpisy a normy. Chceme, aby byl vztah mezi ekologií a ekonomickým růstem koordinovaný.

    Mezi problematické otázky jsou v zahraničí počítány i otázky Tibetu a Tchaj-wanu. Dá se v budoucnosti očekávat v tomto směru nějaká změna?

    Tibet a Tchaj-wan jsou nedílnou součástí Číny. Na tom se nic nezmění. Pro Tchaj-wan navrhujeme podobnou věc jako v Hongkongu, tedy jeden stát, dva systémy. Tchaj-wanské úřady to však odmítají. Zabývají se činností směřující k osamostatnění Tchaj-wanu a vytvoření „jedna Čína, jeden Tchaj-wan" nebo „dvě Číny" na mezinárodní scéně. Což je pro nás nepřípustné. Doufáme, že jednotlivé státy na světě nad tím zachovávají bdělost. V Tibetu se již léta soustřeďujeme především na hospodářský rozvoj.

    Čechy by ovšem spíše zajímalo, zda se někdy tibetský dalajlama vrátí do vlasti?

    Dalajlama se světu prezentuje pouze jako duchovní vůdce, ale on je politickým emigrantem, který se zabývá rozštěpením vlasti. Pokud opustí své separatistické návrhy na nezávislost Tibetu, otevřeně uzná Tibet jako nedílnou součást Číny, uzná Tchajwan jako provincii Číny, uzná vládu, v tom případě by s ním mohla ústřední vláda projednat jeho návrat.

    Jednou z nejvýznamnějších událostí příštích let budou v roce 2008 olympijské hry v Pekingu. Už teď se hovoří o jejich bombastičnosti a o tom, že budou rekordně drahé.

    Snažíme se, aby se hry v Pekingu staly nejlepší olympiádou v historii v zájmu posilování kontaktů kultur mezi Západem a Východem, přispěly ke kontaktu čínského lidu s lidmi celého světa, posunuly rozvoj olympiád, přinesly obchodní příležitosti pro světové podniky a posunuly rozvoj světové ekonomiky a obchodu. Pokud jde o investice, tak Peking investuje do infrastruktury 22 miliard dolarů, včetně rychlé dopravní sítě, ochrany životního prostředí a budování informatiky. Jistě je to hodně, ale stalo by se tak i v případě, že olympiáda by tam nebyla. Musí se také hodně investovat do zlepšení životního prostředí. Uvědomte si, že město prochází bouřlivým rozvojem a má přibližně stejný počet obyvatel jako celá Česká republika. Proto ty velké investice, které samozřejmě poslouží i pro úspěšný průběh olympiády.

    Čínští sportovci byli v Aténách na druhém místě v počtu zlatých medailí za Spojenými státy a pořád se zlepšují. Budete v Pekingu první?

    To by bylo samozřejmě příjemné. Našim cílem je zúčastnit se všech disciplín, získat medaile i ve sportech, kde se zatím čínská jména neobjevovala, a podle medailí chceme být určitě mezi prvními třemi zeměmi. Dá se přitom předpokládat, že se objeví mnoho nových jmen našich šampiónů, kteří dnes tvrdě trénují a nejsou ve světě ještě příliš známí.

    Celý svět se v posledních letech potýká s problémem terorismu. Jaké je v tomto případě čínské stanovisko?

Odsuzujeme jakékoli formy terorismu, ale nelze jej jednoduše spojit pouze s určitou zemí, národem či náboženstvím. Máme za to, že by měla vzniknout všestranná strategie proti terorismu, měla by se podnikat komplexní opatření a odstranil by se jak stávající terorismus, tak jeho kořeny. My spolupracujeme v případě boje s terorismem s mnoha zeměmi, podnikáme však také preventivní kroky. Hlavní hrozbou jsou pro nás teroristé Východního tureckého islámského hnutí v Číně i v zahraničí a světové teroristické organizace.