VÝVOJ
   V roce 1949 nebylo v Číně víc než 50 tisíc vědeckých a technických pracovníků, z nichž jen něco přes 500 se zabývalo vědeckým výzkumem a v pouhých 40 vědecko výzkumných institucích. Přesto už za měsíc po vzniku ČLR byla založena Čínská akademie věd. V následujících letech začalo postupně fungovat široké spektrum výzkumných ústavů, pokrývajících nejrůznější sektory čínské ekonomiky a života společnosti. V roce 1955 v zemi pracovalo 840 vědeckých a technických výzkumných ústavů a celkový počet jejich pracovníků přesáhl 400 tisíc. V r.1956 Státní rada ČLR vytvořila komisi pro plánování vědeckého rozvoje, která vypracovala první dlouhodobý program - dvanáctiletý program vědeckého a technického rozvoje (1956-67). Postupně došlo k zavedení celé řady nových technologií a vzniklo mnoho nových průmyslových odvětví a podniků. Čína v r.1964 úspěšně uskutečnila první zkoušku jaderné zbraně, která dokumentovala vysokou úroveň čínských vědců a techniků a jimi vyvinutých technologií a skutečnost, že Čína je v zásadě schopna nezávisle provádět pokročilý vědecký výzkum.
   Období "kulturní revoluce" (1966-76) však prakticky ochromilo vědecké a technické aktivity a způsobilo i v této sféře vážné škody.
   Po desetiletém chaosu stát zaměřil svou pozornost na modernizaci. V poměrně velice krátkém období se podařilo zřídit nebo zrekonstruovat řídící skupinu akademiků, vědců a techniků a vědecko výzkumných ústavů. Státní komise pro vědu a techniku se podjala úkolu zpracovat nový program - Soubor opatření k rozvoji čínské vědy a techniky na léta 1978-85. Tento soubor opatření vedle hlavních projektů stanovoval také osm klíčových oblastí výzkumu: zemědělství, energetiku, suroviny, počítače, lasery, výzkum vesmíru, fyziku vysokých energií a genetické inženýrství. Statistické údaje svědčí o tom, že výsledky vědy a techniky v r.1979 byly větší než za deset předcházejících let.
   V roce 1995 se konala Národní konference vědy a techniky a Čína začala realizovat strategii nového prudkého rozvoje země orientací na vědu a vzdělání. V následujících 20 letech po r.1980 se čínská věda a technika, zaměřená na nejpokročilejší světovou úroveň, velice rychle rozvíjela a mimo jiné zaznamenala i následující velké úspěchy: 1. vyřešení komplexu klíčových technických problémů, souvisejících s novým kurzem ekonomického rozvoje země, 2. dosažení výrazného pokroku ve výzkumu nejmodernějších technologií a jejich průmyslových aplikací, 3. dosažení znatelných úspěchů při aplikaci vědeckých a technických poznatků do výroby, 4. postupné prohlubování reformy celkového systému vědeckého a technického výzkumu, 5. přispění mezinárodnímu pokroku v oblasti základního vědeckého výzkumu, 6. stále širší a širší otevírání se vědy a techniky světu, 7. v podstatě dotvoření týmu vědců a techniků při přechodu do nového století a 8. neustálé zlepšování sytému zákonů, nařízení a pravidel, upravujících záležitosti vědy a techniky.

HLAVNÍ ÚSPĚCHY
   Za 50 let existence ČLR velké množství významných čínských vědeckých a technických expertů věnovalo vlasti svůj talent a vědomosti a obohatilo celou zemi. Z nich jsou nejvýznačnější následující osobnosti: Li Si-kuang, který se zasloužil o změnu názoru, že Čína je zemí s malými zásobami ropy, Čchian Siue-sen, "otec čínských raket," Čchian San-čchiang, který zodpovídal za vytvoření Ústavu atomové energie, Tchang Ao-čching, průkopník kvantové chemie v Číně, Juan Long-pching, který významně přispěl k vývoji hybridu rýže a Wang Süan, vedoucí technické revoluce v tiskařském průmyslu.
   Jako v jiných oblastech, i na poli vědy a techniky dosáhla ČLR významné úspěchy, mezi něž patří zvlášť následující:
   - objevení bohatých ropných nalezišť u města Ta-čching v provincii Chej-lung-ťiang v r.1953, přičemž už v září 1959 došlo k zahájení těžby s roční produkcí více než 50 milionů tun ropy
   - výstavba prvního atomového reaktoru, který byl dán do provozu v červnu 1958. V prosinci 1980 začal pak fungovat atomový reaktor nové generace, svědčící o tom, že čínská nukleární technologie dosáhla nejpokročilejší světové úrovně
   - vyzkoušení atomových a vodíkových bomb. V říjnu 1964 Čína v Lop Nur v Ujgurské AO Sin-ťiang provedla pokusný výbuch atomové bomby a stala se tak po USA a SSSR třetí zemí na světě, vlastnila atomovou zbraň. Vodíkovou bombu Čína úspěšně vyzkoušela v červnu 1967
   - syntéza krystalického inzulínu, bioaktivního proteinu, kterou ve spolupráci s dalšími výzkumnými pracovišti provedl po šesti letech usilovné práce Biochemický ústav Čínské akademie věd v září 1965. Čína se tak na tomto poli dostala do čela světového výzkumu
   - instalace pozitron-negatronového elektronického srážeče v Pekingu, který umožňuje další vědecký výzkum v oblasti fyziky, energetiky, surovin a materiálů, biologie, chemie a integrovaných okruhů, ale také produkovat určité komodity na export
   - výstavba atomových elektráren v provinciích Če-ťiang a Kuang-tung, která po zpracování projektů byla zahájena počátkem roku 1985
   - vypuštění raket, kdy Čína v květnu 1980 vypustila raketu do předem stanovené oblasti Tichého oceánu, čímž poprvé ze svého území vypustila raketu do mezinárodních vod. V roce 1982 Čína poprvé vypustila raketu do vesmíru, čímž se po SSSR, USA a Japonsku stala čtvrtou zemí, která disponuje tak silným raketovým systémem. V říjnu 1982 Čína úspěšně vypustila raketu z ponorky a v září 1988 z atomové ponorky
   - zvládnutí techniky vypouštění družic. V dubnu 1970 v Číně vyrobený raketový nosič "Dlouhý pochod I" vynesl na oběžnou dráhu p