Hlavní Menu > O Číně
SPRÁVNÍ ROZDĚLENÍ ČÍNY

2009-06-02 13:27

   Čína má třístupňový správní systém:
   - provincie, autonomní oblasti a samosprávná města přímo podřízená ústřední vládě
   - provincie a autonomní oblasti jsou dál rozděleny na autonomní prefektury, okresy, autonomní okresy a města
   - okresy a autonomní okresy resp.prefektury jsou rozděleny dál na města a obce včetně měst a obcí etnických menšin.
   Ústava výslovně zmocňuje státní orgány v případě potřeby zřizovat zvláštní administrativní oblasti.
   Na začátku roku 2000 bylo v Číně 23 provincií, 5 autonomních oblastí, 4 města přímo podřízená ústřední správě a 2 zvláštní administrativní oblasti, jak ukazuje následující tabulka:
   Název Správní centrum Rozloha Počet obyvatel
   km2 v milionech-1997
   Město Peking Peking 16 800 12,400
   Město Šanghaj Šanghaj 6 200 14,570
   Město Tiencin Tiencin 11 300 9,530
   Město Čchung-čching Čchung-čching 82 000 30,420
   Provincie
   An-chuej Che-fej 139 000 61,270
   Če-ťiang Chang-čou 101 800 44,350
   Čching-chaj Si-ning 720 000 4,960
   Fu-ťien Fu-čou 120 000 32,820
   Chaj-nan Chaj-kchou 34 000 7,430
   Che-nan Čeng-čou 167 000 92,430
   Che-pej Š'-ťia-čuang 190 000 65,250
   Chej-lung-ťiang Charbin 469 000 37,510
   Chunan Čchang-ša 210 000 64,650
   Chu-pej Wu-chan 187 400 58,730
   Jün-nan Kchun-ming 394 000 40,940
   Kan-su Lan-čou 450 000 24,940
   Kuang-tung Kuang-čou 186 000 70,510
   Kuej-čou Kuej-jang 170 000 36,060
   Liao-ning Šen-jang 145 700 41,380
   S'-čchuan Čcheng-tu 488 000 84,340
   Šan-si Tchaj-jüan 156 000 31,410
   Šan-tung Ťi-nan 153 000 87,850
   Šen-si Si-an 205 000 35,700
   Ťi-lin Čchang-čchun 187 000 26,280
   Ťiang-si Nan-čchang 166 600 41,500
   Ťiang-su Nanking 102 600 71,480
   Autonomní oblasti
   Čuangská AO Kuang-si Nan-ning 236 300 46,330
   Chuejská AO Ning-sia Jin-čchuan 66 400 5,300
   Tibetská AO Lhasa 1 220 000 2,480
   Ujgurská AO Sin-ťiang Ürümči 1 600 000 17,180
   AO Vnitřní Mongolsko Chöch chot 1 183 000 23,260
   Zvl.administr.oblasti
   Hongkong Hongkong 1 092 6,500
   Macao Macao 17 410
   Provincie Tchaj-wan Taipei 36 000 21,520

PROVINCIE TCHAJ-WAN
   Ostrovní provincie Tchaj-wan se rozkládá na ploše 36 000 km2 východně od čínské pevniny na ostrově Tchaj-wan a dalších 80 okolních ostrovech a ostrůvcích, z nichž největší je korálové souostroví Pchen-chu. Od pevninské čínské provincie Fu-ťien ji odděluje Tchajwanský průliv a její východní břehy omývají vody Tichého oceánu.
   Ve starověku se ostrov nazýval Ji-čou a Liu-čchiu, záznamy o působení Číňanů na Tchaj-wanu se nalézají v mnoha historických dokumentech a Čína vládla na Tchaj-wanu po staletí.
   Tchaj-wan je neoddělitelnou součástí čínského území. V dubnu 1895, v průběhu agresivního přepadení Číny, Japonsko donutilo vládu dynastie Čching podepsat nerovnoprávnou šimonoseckou smlouvu a násilně okupovalo Tchaj-wan. V červenci 1937, po celé řadě předcházejích agresivních aktů vůči čínskému území, rozpoutalo Japonsko agresivní válku proti Číně. V prosinci 1941 vyhlásila čínská vláda válku Japonsku a v tehdejším vládním prohlášení oznámila světu, že všechny smlouvy, dohody a kontrakty, týkající se čínsko-japonských vztahů, včetně šimonosecké smlouvy jsou zrušeny a Čína dobude zpět Tchaj-wan. V prosinci 1943 vlády Číny, Spojených států a Velké Británie vydaly tzv. Káhirskou deklaraci, v níž se vyhlašovalo, že Japonsko by mělo Číně navrátit všechna území, o které ji oloupilo, včetně severovýchodní Číny, Tchaj-wanu a souostroví Pcheng-chu. Postupimská proklamace, podepsaná Čínou, Spojenými státy a Velkou Británií v roce 1945 (k níž se později připojil Sovětský svaz) vyžadovala, "aby byly splněny podmínky Káhirské deklarace." V srpnu téhož roku Japonsko kapitulovalo a ve vyhlášené kapitulaci přislíbilo, že přesně splní závazky, které mu ukládala Postupimská proklamace. Čínská vláda 25. října 1945 získala zpět Tchaj-wan a souostroví Pcheng-chu (Peskadory) a obnovila tak na tomto území čínskou suverenitu.
   1. října 1949 ústřední lidová vláda vyhlásila Čínskou lidovou republiku, nahradila vládu Čínské republiky a stala se jedinou legální vládou celé Číny a výhradním legálním zástupcem Číny na mezinárodním fóru. Tímto aktem byl ukončen status Čínské republiky. Došlo k nahrazení starého režimu novým za situace, kdy hlavní orgány resp. subjekty téhož mezinárodního práva resp. mezinárodních úmluv se nezměnily a tím nedošlo k žádným změnám pokud jde o čínskou suverenitu a s ní spojené čínské teritorium. Proto je vláda Čínské lidové republiky plně oprávněna požívat a uplatňovat suverenitu Číny včetně suverenity nad Tchaj-wanem.
   Když se vládnoucí klika Kuomintangu uchýlila na Tchaj-wan, třebaže její režim pokračoval v používání názvů "Čínská republika" a "vláda Čínské republiky," dávno ztratila jakékoli právo požívat atributy státní suverenity Číny a nikdy nebyla nic víc než jenom místní orgán na čínském teritoriu.
   Tchajwanská místa v průběhu třiceti až čtyřiceti let po roce 1949, přestože neuznávaly legitimitu vlády Čínské lidové republiky coby představitele celé Číny, trvaly na tom, že Tchaj-wan je součástí Číny, že existuje jenom jedna Čína a stavěly se proti "dvěma Čínám" a "nezávislosti Tchaj-wanu." To je důkazem skutečnosti, že mezi Číňany na obou stranách Tchajwanské úžiny dlouhou dobu panoval v zásadě shodný názor na základní otázku, že existuje pouze jedna Čína a Tchaj-wan že je součástí čínského území.
   Stanovisko čínské vlády, vycházející z principu jedné Číny, získalo a dál získává porozumění a podporu stále většího počtu zemí a mezinárodních organizací a princip jedné Číny byl postupně všeobecně přijmut mezinárodním společenstvím. V říjnu 1971 Valné shromáždění Organizace spojených národů na svém 26. zasedání přijalo rezoluci č.2758, kterým z OSN vyloučilo zástupce tchajwanských orgánů a zároveň v této vrcholné mezinárodní organizaci obnovilo postavení a veškerá práva vlády Čínské lidové republiky. V říjnu 1972 Čína a Japonsko podepsaly společné prohlášení, v němž oznámily ustavení diplomatických styků mezi oběma zeměmi s tím, že Japonsko uznává vládu Čínské lidové republiky jako jedinou legitimní vládu Číny, plně uznává a respektuje stanovisko čínské vlády, že Tchaj-wan je neoddělitelnou součástí území ČLR a slibuje dodržet závazky, stanovené v osmém článku Postupimské proklamace. V prosinci 1978 Čína a Spojené státy vydaly společné komuniké o ustavení diplomatických styků, v němž Spojené státy "uznávají vládu Čínské lidové republiky jako jedinou legitimní vládu Číny" a "uznávají stanovisko Číny, že existuje pouze jedna Čína a Tchaj-wan že je součástí Číny." Do současné doby všechny země, které navázaly diplomatické styky s Čínou, uznaly princip jedné Číny a v jeho rámci přislíbily upravit svoje vztahy s Tchaj-wanem.
-
   Princip jedné Číny je základním kamenem politiky čínské vlády ve vztahu k Tchaj-wanu. Od roku 1979, na základě podnětu Teng Siao-pchinga, čínská vláda přijala politiku mírového sjednocení země a postupně vypracovala koncepci "jedna země, dva systémy." Vycházeje z této koncepce Čína stanovila základní princip "mírového sjednocení" a "jedné země, dvou systémů." Klíčové prvky tohoto základního principu a tomu odpovídající politiky jsou následující: Čína udělá maximum, aby se dosáhlo mírového sjednocení, ale nezavazuje se k tomu, že by se zřekla použití síly. Bude aktivně podporovat styky lidí a ekonomické a kulturní výměny mezi oběma stranami Tchajwanské úžiny a přímé obchodní, poštovní, letecké a námořní služby, jakmile to bude možné. Sjednocení bude dosaženo mírovými jednáními a na základě premisy principu jedné Číny může být jednáno o jakékoli záležitosti. Po sjednocení bude praktikována politika "jedna země, dva systémy," přičemž hlavní část Číny (Čína na pevnině) bude pokračovat ve svém socialistickém systému a Tchaj-wan si v budoucnu na dlouhou dobu uchová svůj kapitalistický systém. Po sjednocení bude Tchaj-wan požívat vysoký stupeň autonomie a ústřední vláda na Tchaj-wan nevyšle vojenské oddíly nebo státní administrativní personál. Řešení tchajwanské otázky je vnitřní záležitostí Číny, mělo by být dosaženo samotným čínským lidem a nevyžaduje žádnou pomoc zahraničních sil. Uvedené principy a politické přístupy vyjadřují základní stanovisko a duch dodržování principu jedné Číny a plně respektují přání tchajwanských krajanů vládnout si a řídit si záležitosti na Tchaj-wanu sami. 30. ledna 1995 čínský prezident Ťiang Ce-min předložil návrh na rozvoj vztahů mezi oběma stranami Tchajwanské úžiny a postup při mírovém sjednocení Číny, který obsahoval osm bodů a výslovně se v něm zdůrazňuje: "Oddanost principu jedné Číny je základem a nezbytným předpokladem mírového sjednocení."
   Čínská vláda v úsilí o mírové sjednocení země přijala řadu politických rozhodnutí a opatření na podporu rozvoje vztahů mezi pevninou a Tchaj-wanem. Od konce roku 1987, kdy došlo k ukončení stavu izolace mezi oběma stranami, do konce roku 1999 navštívil pevninskou Čínu velký počet tchajwanských krajanů. Přijíždějí za svými příbuznými, jako turisté nebo v rámci různého typu výměn a jejich počet podle údajů turniketů dosáhl 16 milionů. Celková suma nepřímého obchodu dosáhla 160 miliard amerických dolarů. Různými kontrakty potvrzené tchajwanské investice na čínské pevnině dosáhly 44 miliard dolarů a výše dosud skutečně realizovaných investic dosáhla 24 miliard dolarů. Velkého rozvoje se dosáhlo v poštovním a telekomunikačním styku a určitý pokrok byl zaznamenán i v oblasti leteckého a námořního spojení. Všečínské shromáždění lidových zástupců a jeho stálý výbor, státní rada a místní vlády přijaly řadu zákonů, pravidel a směrnic na ochranu práv a zájmů tchajwanských krajanů. Aby se správně příslušnými konzultacemi řešily konkrétní záležitosti, vznikající v rámci kontaktů mezi lidmi na obou stranách Tchajwanské úžiny, v listopadu 1992 v Pekingu sídlící Společnost pro rozvoj vztahů přes Tchajwanskou úžinu a v Taipeii sídlící Nadace pro výměnu přes Tchajwanskou úžinu při rozhovorech o rutinních záležitostech dosáhly vzájemného porozumění, že každá z těchto organizací výslovně vyhlašují, že "obě strany Tchajwanské úžiny se hlásí k principu jedné Číny." Na tomto základě se představitelé obou organizací úspěšně dohodli a v dubnu 1993 podepsali několik smluv na ochranu legitimních práv a zájmů krajanů na obou stranách Tchajwanské úžiny. V říjnu 1998 se představitelé obou organizací setkali v Šanghaji a zahájili politický dialog přes Tchajwanskou úžinu. Rozhovory mezi oběma organizacemi probíhaly na základě rovnocenného postavení partnerů. V praxi se tak dokázalo, že na základě uznání principu jedné Číny je možné nalézt vhodný způsob vedení rozhovorů, při nichž obě strany jsou si ve svém postavení rovni.
   Čínská vláda v úsilí o mírové sjednocení země vyzvala nejednou, aby na základě principu jedné Číny obě strany Tchajwanské úžiny zasedly k rozhovorům za stejného postavení jednajících stran. S přihlédnutím k politické realitě Tchaj-wanu a k požadavku tchajwanských představitelů o zajištění rovnocenného postavení při jednáních, čínská vláda navrhla jednání mezi Komunistickou stranou Číny a Kuomintangem Číny a souhlasila s tím, že k jednáním budou přizváni zástupci různých tchajwanských politických stran a že nenavrhne rozhovory mezi centrální a lokální vládou. Čínská vláda zároveň navrhla, že tato jednání by mohla být zahájena vzájemnou výměnou názorů včetně názorů na politické záležitosti, která by mohla být převedena na jednání o procedurálních politických otázkách jako jsou jména představitelů a hlavní body a způsoby jednání před realizací politických jednání. Tato politická jednání by mohla být vedena v několika etapách. V první etapě by se mohla zaměřit na prodiskutování oficiálního zakončení nepřátelství mezi oběma stranami Tchajwanské úžiny na základě principu jedné Číny, mohlo by být dosaženo dohody o společné ochraně suverenity a územní nedotknutelnosti Číny a zároveň by mohl být zpracovaný program rozvoje budoucích vztahů mezi oběma stranami Tchajwanské úžiny. Ve snaze nalézt politický základ pro rozvoj vzájemných vztahů se čínská vláda v lednu 1998 obrátila na představitele Tchaj-wanu s naprosto jasným prohlášením, že při zabývání se vzájemnými vztahy před sjednocením, zvláště při oficiálních jednáních, tchajwanští představitelé se musí přihlásit k principu jedné Číny. To znamená, že ve světě je pouze jedna Čína a Tchaj-wan je její neoddělitelnou součástí, suverenita a územní nedotknutelnost Číny nemůže být nijak rozčleňována. Čínská vláda vyjádřila přitom naději, že na základě principu jedné Číny jsou obě strany schopny jednat jako rovný s rovným a společně projednat sjednocení země.
-
   V roce 1988 se vůdcem tchajwanských představitelů stal Li Tcheng-chuej. V té době a několikrát poté veřejně prohlásil, že základní politikou tchajwanských orgánů je, že "existuje pouze jedna Čína, nikoli dvou," "vždycky jsme trvali na tom, že Čína by se měla znovu sjednotit" a "lpíme na principu jedné Číny". Přesto od roku 1990 Li Tcheng-chuej postupně ustupoval od principu jedné Číny a obhajoval "dvě vlády," "dvě odlišné politické entity," "Tchaj-wan již je státem s nezávislou suverenitou" a "v současné etapě je na Tchaj-wanu Čínská republika a na pevnině je Čínská lidová republika". Dokonce popřel vlastní slova a prohlásil: "Nikdy jsem neřekl, že existuje pouze jedna Čína." Navíc přehlížel počínání separatistů, kteří obhajují "nezávislost Tchaj-wanu," poskytoval jim podporu a tím pomohl rychlému rozvoji těchto separatistických sil a rozšíření jejich separatistické ideologie. Na základě direktiv Li Tcheng-chueje tchajwanská místa ve skutečnosti přijaly řadu opatření k odtržení a snaží se z Tchaj-wanu vytvořit "nezávislou politickou entitu" a to "ústavními reformami," které odpovídají potřebě vytvoření "dvou Čín". Tchajwanská místa v zahraničních stycích vynakládají maximální úsilí k vyvíjení takových aktivit, které "rozšiřují mezinárodní prostor pro přežití" s cílem vytvořit "dvě Číny". Sedm let od roku 1993 tchajwanští představitelé podnikají nejrůznější manévry k tomu, aby byli přijati do Organizace spojených národů. Pokud jde o vojenské záležitosti, tchajwanská místa zakoupila v zahraničí velké množství nejpokročilejších zbraní a ve snaze vytvořit zamaskovanou vojenskou alianci se Spojenými státy a Japonskem došlo k pokusu připojit se k tzv. Theater Missile Defense system ("Východoasijský obranný raketový systém"). V oblasti ideologie a kultury se tchajwanští představitelé snaží potlačit vědomí příslušnosti tchajwanských krajanů k Číně, zvlášť pak mladých lidí, a jejich identifikaci s otčinou, protože jim jde o to, aby se tchajwanští krajané odvrátili od vlasti a odcizili se jí a aby došlo k přetrhání ideologických a kulturních vazeb krajanů na obou stranách Tchajwanské úžiny. Od roku 1999 Li Tcheng-chuej vystupňoval separatistické aktivity. V květnu 1999 vydal knihu "Cesta k demokracii," v níž obhajuje rozdělení Číny do sedmi regionů, které by požívaly "plnou autonomii". 9. června šel tak daleko, že veřejně překroutil vztahy na obou stranách Tchajwanské úžiny jako "vztahy mezi dvěma státy nebo alespoň jako zvláštní druh vztahů mezi dvěma státy," čímž se pokusil od základů změnit postavení Tchaj-wanu jako součásti Číny, zesabotovat vztahy mezi oběma stranami Tchajwanské úžiny, zvlášť pak základ pro vzájemný politický dialog a vzájemná jednání, a podkopat základy mírového sjednocení. Li Tcheng-chuej se stal nejvýraznějším představitelem tchajwanských separatistických sil, sabotérem stability v Tchajwanské úžině, překážkou dalšího rozvoje vztahů mezi Čínou a Spojenými státy a narušitelem míru a stability v asijsko-tichomořském regionu.
    -
   Po soukromé návštěvě Li Tcheng-chueje ve Spojených státech v červnu 1995 se čínská vláda rozhodla rezolutně vystoupit proti odtržení Tchaj-wanu a proti "tchajwanské nezávislosti" a předala ostrý protest vládě USA proti tomu, že otevřeně připustila návštěvu Li Tcheng-chueje ve Spojených státech, čímž porušila přísliby ve třech společných čínsko-amerických komuniké a vážně poškodila čínskou suverenitu. Toto rezolutní vystoupení prokázalo, že čínská vláda a čínský lid jsou pevně rozhodnuti a schopni zabezpečit státní suverenitu a územní nedotknutelnost a mělo důležitý a dalekosáhlý význam a vliv. Čínští krajané na Tchaj-wanu si znovu uvědomili, jak vážné důsledky může mít politika "tchajwanské nezávislosti." Na mezinárodním fóru utrpěly separatistické aktivity Li Tcheng-chueje těžkou ránu, takže někteří protagonisté "tchajwanské nezávislosti" se museli vzdát určitých extrémních stanovisek, směřujících k odtržení. Mezinárodní společenství si ještě více uvědomilo nezbytnost podpory politiky jedné Číny. Vláda Spojených států dala jednoznačně najevo, že nebude podporovat "tchajwanskou nezávislost," politiku "dvou Čín" nebo politiku "jedna Čína, jeden Tchaj-wan" a že nebude podporovat vstup Tchaj-wanu do mezinárodních organizací, jejichž členství je vyhrazeno pro suverénní státy.
   Čínská vláda a čínský lid se nesmiřitelně postavil proti teorii "dvou států," hlásané Li Tcheng-chuejem. Příslušné orgány čínské vlády jasně prohlásily, že pokus tchajwanských separatistů realizovat teorii "dvou států" v "právní" formě je dokonce ještě závažnější a nebezpečnější krok k odtržení a vážnou provokací mírového sjednocení. Kdyby tento pokus byl úspěšný, pak by pro Čínu nebylo možné dosáhnout mírového sjednocení. Boj proti tomuto pokusu vyvrcholil, když Číňané doma i v zahraničí jednoznačně odsoudili teorii "dvou států", Velká většina zemí ve světě znovu potvrdila stanovisko podpory politiky jedné Číny. Také vláda Spojených států znovu prohlásila, že dál zachovává politiku jedné Číny a svůj závazek ve třech výše uvedených směrech nepodporovat Tchaj-wan. Tchajwanští představitelé nakonec byli přinuceni oznámit, že neprovedou úpravy "ústavy" a "zákonů" na základě teorie "dvou států". Přesto se však tchajwanští separatisté dál různými formami pokoušejí "de jure" odtrhnout Tchaj-wan od Číny a to ve jménu "Čínské republiky", včetně "formulování nové ústavy" nebo "zákonodárstvím". Zvlášť ostražitě je nutno sledovat skutečnost, že tchajwanští separatisté, jejichž cílem je rozdělení Číny, neustále intrikují proti čínsko-americkým vztahům a provokují konflikty a konfrontace mezi oběma zeměmi.
   U příležitosti vstupu do Nového roku 2000 pronesl projev čínský prezident Ťiang Ce-min na setkání, uspořádaném Čínským lidovým politickým poradním shromážděním, 28. ledna pak vystoupil s projevem náměstek předsedy vlády Čchian Čchi-čen a navíc Úřad pro záležitosti Tchaj-wanu a Informační kancelář při státní radě vydaly bílou knihu. Oba projevy a vydaný dokument se setkaly s prudkou reakcí na Tchaj-wanu a měly velký ohlas v mezinárodním společenství. Vzbudily také značnou pozornost masových sdělovacích prostředků. V uvedených projevech a dokumentu bylo dáno na srozuměnou, že čínská vláda setrvává na svých základních principech "mírového sjednocení" a "jedné země, dvou systémů," pokud jde o vztahy mezi oběma stranami Tchajwanské úžiny a prosazování mírového sjednocení vlasti pokračuje v realizaci osmibodového návrhu prezidenta Ťiang Ce-mina a dělá maximum pro sjednocení země. Čínská vláda je zároveň odhodlána a absolutně schopna uchovat jednotu země, její suverenitu a územní nedotknutelnost. Žádné síle nebude dovoleno, aby v jakékoli formě odtrhla Tchaj-wan od Číny.
   Prezident Ťiang Ce-min ve své řeči znovu zdůraznil: "Vkládáme naděje do představitelů Tchaj-wanu a ještě více do lidu Tchaj-wanu." Zároveň vyzval k dialogu a jednáním mezi oběma stranami, založeném na principu jedné Číny, jakmile k tomu uzrají podmínky.
   Náměstek předsedy vlády Čchian Čchi-čen podrobně rozvedl otázky, o nichž by se mohlo jednat. Řekl, že by to mohla být otázka formální zakončení nepřátelství, problematika přímých poštovních a obchodních styků, leteckých a námořních služeb pro lid na obou stranách Tchajwanské úžiny, otázky ekonomických a obchodních styků po přijetí obou stran do Světové obchodní organizace (WTO), problematika mezinárodních ekonomických, kulturních a společenských aktivit, slučitelných s postavením Tchaj-wanu a otázky, týkající se politického postavení tchajwanských představitelů. Uvedené podněty svědčí o tom, že čínská vláda vždy má na mysli budoucí dialog a jednání mezi oběma stranami a že dělá maximum pro to, aby byly zahrnuty všechny důležité problémy, před kterými stojí lid a představitelé Tchaj-wanu v dialogu a jednáních obou stran. Jakmile k tomu dozrají podmínky, pevninská Čína je připravena obnovit jednání, založená na principu jedné Číny.
   Úřad pro záležitosti Tchaj-wanu a Informační kancelář při státní radě vydaly 21. února 2000 bílou knihu, nazvanou "Princip jedné Číny a tchajwanská otázka". Jedná se o závažný dokument, jenž poskytuje mezinárodnímu společenství další informace k principu jedné Číny a politice čínské vlády po publikování bílé knihy pod názvem "Tchajwanská otázka a sjednocení Číny" v srpnu 1993. Nová bílá kniha podrobněji vysvětluje, proč ve světě existuje pouze jedna Čína a jaké jsou právní a teoretická východiska pro toto konstatování. Zároveň systematicky a podrobně osvětluje princip jedné Číny, stanoviska a politiku čínské vlády, odhaluje všechny druhy záminek "dvou států," hlásaných tchajwanskými separatisty a opakuje čínské stanovisko jedné Číny, vždy zastávané v mezinárodních vztazích. Bílá kniha poukazuje na to, že fakta prokazují, že Tchajwanskou úžinu stále sužuje vážná krize. Čínská vláda, vedena snahou chránit zájmy čínského lidu, včetně zájmů tchajwanských krajanů, a snahou uchovat mír a rozvoj asijsko-tichomořské oblasti, vytrvale prosazuje princip "mírového sjednocení", princip "jedna země, dva systémy" a osmibodový návrh čínského prezidenta Ťiang Ce-mina na řešení celé záležitosti. Čínská vláda udělá i v budoucnu maximum pro mírové sjednocení země. Pokud by však došlo k odtržení Tchaj-wanu od Číny pod jakýmkoli názvem, nebo kdyby došlo k obsazení Tchaj-wanu zahraničními vojenskými silami a tchajwanští představitelé by odmítali mírové řešení problému jednáními, čínská vláda bude donucena přijmout všechna příslušná opatření, včetně případného nasazení ozbrojených sil, k uhájení čínské suverenity a územní nedotknutelnosti, a realizovat sjednocení vlasti. Čínská vláda a čínský lid jsou odhodláni a schopni uhájit státní suverenitu a územní celistvost, a nikdy nebudou provádět a tolerovat politiku ústupků nebo jen nečinně sledovat jakýkoli pokus odtrhnout Tchaj-wan od Číny. Všechny pokusy oddělit Tchaj-wan od Číny jsou odsouzeny k nezdaru.
   Bílá kniha uvádí, že Čína má historii 5 000 let. Čínský lid žil a mnohonásobně vzrostl na tomto území, kde se už věky mísí všechny etnické skupiny. Ty v průběhu doby rozvinuly obrovskou soudržnost a znají hodnotu střežené a chráněné jednoty.
   Konečně pak bílá kniha konstatuje, že čínská vláda úspěšně obnovila čínská suverénní práva nad Hongkongem a Macaem, že lid celé Číny dychtí po tom, aby došlo k vyřešení tchajwanské otázky a aby se uskutečnilo úplné sjednocení země, jakmile to bude možné. Nemohou připustit, aby se řešení tchajwanské otázky neustále odkládalo. Pevně věříme, že úplného sjednocení země se dosáhne společným úsilím všeho čínského lidu, včetně tchajwanských krajanů a v zahraničí žijících Číňanů.
   Ve zprávě vlády, předložené při zahájení třetího zasedání 9. Všečínského shromáždění lidových zástupců, předseda vlády Ču Žung-ti zdůraznil, že čínská vláda nebude nečinně přihlížet separatistickým aktivitám, směřujících k podkopání suverenity a územní nedotknutelnosti Číny, jakými je obhajování teorie "dvou států" nebo "nezávislosti Tchaj-wanu". Při tiskové konferenci v průběhu zasedání předseda vlády Ču Žung-ti poukázal na to, že volby na Tchaj-wanu byly místními volbami a tím byly záležitostí tchajwanského lidu. "Nebudeme do nich zasahovat," řekl. "Musíme však jasně říci, že ať přijde k moci kdokoli, absolutně nesmí pro Tchaj-wan navrhnout jakoukoli formu nezávislosti. Takové je naše stanovisko, reprezentující hlas 1 miliardy a 250 milionů čínského lidu. Principy, které jsme vždy vytrvale prosazovali pro řešení tchajwanské otázky, jsou 'mírové sjednocení' a 'jedna země, dva systémy.' Neslibujeme však, že se vzdáváme použití ozbrojených sil. Podporujeme každého, kdo souhlasí s politikou jedné Číny a jsme připraveni s ním jednat. Můžeme diskutovat o jakémkoli problému a můžeme udělat ústupky. Pokud však jednající inklinuje k tchajwanské nezávislosti, pak nedosáhne ničeho dobrého."
-
   18. března 2000 se uskutečnily volby představitele Tchajwanské oblasti. Vítězem byl vyhlášen Čen Šuei-pian z Demokratické pokrokové strany Tchaj-wanu, který získal 39.3 % hlasů. James Soong z Nezávislé strany získal 36.84 % hlasů a Lien Čan z Kuomintangu 23.1 % hlasů. Večer 18. března 2000 Úřad pro záležitosti Tchaj-wanu a Informační kancelář při státní radě vydaly prohlášení, týkající se nově zvoleného představitele Tchaj-wanu. V něm se pravilo, že ve světě existuje pouze jedna Čína a Tchaj-wan je neoddělitelnou součást čínského území. Volby tchajwanského představitele nemohou změnit skutečnost, že Tchaj-wan je součástí čínského teritoria.
   Prohlášení zdůraznilo, že naprosto nezbytným předpokladem mírového sjednocení je princip jedné Číny. "Tchajwanská nezávislost" v jakékoli formě nebude v žádném případě připuštěna. Pokud jde o nového představitele Tchaj-wanu, v prohlášení se praví: "Budeme sledovat jeho slova a skutky, počkáme a uvidíme, kam hodlá vést vztahy přes Tchajwanskou úžinu."
   Prohlášení zároveň zdůraznilo, že Čína má zájem na výměně názorů na vzájemné vztahy a mírové sjednocení s různými tchajwanskými stranami, organizacemi a osobnostmi, které zastávají princip jedné Číny. Praví se v něm: "Obracíme se na naše tchajwanské krajany, aby se k nám připojili v úsilí o udržení státní suverenity a územní celistvosti a při ochraně základních zájmů čínského lidu a abychom společně vyvinuli úsilí na úplné sjednocení vlasti."
   Když se 18. března 2000 Kuomintangu nepodařilo prosadit svůj kurz při výměně představitele Tchajwanské oblasti, tchajwanští občané ostře požadovali, aby Li Tcheng-chuej odstoupil z vedení strany a ten byl 24. března donucen oznámit svou rezignaci na funkci předsedy Kuomintangu.
   ZVLÁŠTNÍ ADMINISTRATIVNÍ OBLAST HONGKONG (ZAO Hongkong)
   Oblast Hongkongu se rozprostírá na jihovýchodním pobřeží Číny a východně od ústí Perlové řeky a sousedí s městem Šen-čen (zvláštní ekonomická zóna) v provincii Kuang-tung. Sestává z poloostrova Kowloon s přilehlou částí pevniny zvanou Nová území (Sin-ťie), ostrova Hongkong a dalšími ostrovy při čínském pobřeží a ostrůvky v Jihočínském moři. Celková rozloha oblasti je 1 092 km2 a čínským územím je od starověku.
   Hongkong okupovala po Opiové válce v r.1840 Velká Británie. Na základě společné čínsko-britské deklarace, podepsané 19.12.1984, 1.července 1997 se konalo slavnostní předání Hongkongu Číně, čímž byla obnovena čínská suverenita nad tímto územím a splnilo se dlouho očekávané přání čínského lidu. Zároveň byla utvořena Zvláštní administrativní oblast ČLR Hongkong. Začal platit základní zákon Zvláštní administrativní oblasti Hongkong, přijatý v dubnu 1990 na 3.zasedání sedmého Všečínského shromáždění lidových zástupců.
   Tento základní zákon jasně stanovuje a definuje zvláštnosti vysokého stupně autonomie a politický, ekonomický, kulturní a vzdělávací systém ZAO Hongkong. Čínská vláda tak realizuje princip politiky "jedné země, dvou systémů," princip "správy Hongkongu obyvateli Hongkongu" a princip "vysokého stupně autonomie." Princip "jedné země, dvou systémů" se vztahuje ke skutečnosti, že v Číně, sjednocené zemi, pevninská část praktikuje socialistický systém a Hongkong dosavadní kapitalistický systém, přičemž způsob života nebude změněn 50 let. "Správa Hongkongu obyvateli Hongkongu" znamená, že ZAO Hongkong má svoji vlastní správu a ústřední orgány ČLR nevyšlou do ZAO představitele, kteří by zaujali místní oficiální posty. "Vysoký stupeň autonomie" znamená, že až na zahraniční záležitosti a záležitosti národní obrany, spravované ústředními vládními orgány, ZAO Hongkong bude požívat plná rozhodovací práva v záležitostech, které spadají do jurisdikce autonomie včetně zákonodárné a výkonné moci a nezávislé pravomoci soudní.
   Vysoký stupeň autonomie ZAO Hongkong se projevuje následovně:
   1. ústřední orgány nemohou zasahovat do záležitostí, které spadají do autonomních práv ZAO
   2. vláda ZAO má konečné slovo v záležitostech, spadajících do autonomní jurisdikce, jak jsou obsaženy v základním zákonu, a neobrací se na ústřední orgány se žádostí o schválení
   3. vláda ZAO má právo, v rámci ustanovení základního zákona, rozhodnout, jakými prostředky bude své pravomoci a funkce vykonávat.

MACAO
   Rozprostírá se při ústí Perlové řeky do Jihočínského moře, 60 kilometrů západně od Hongkongu. Tvoří ho poloostrov Macao a dva ostrůvky Taipa a Coloane a sousedí s provincií Kuang-tung. Na území 23,5 km2 žije asi 450 000 obyvatel. Také Macao bylo součástí čínského území od starověku. Formálně se stalo součástí Číny ve 3.stol.před n.l., kdy bylo začleněno do okresu Faniu prefektury Nan-chaj. Později se stalo částí okresu Siang-šan (nynější město Čong-šan). V roce 1553 Portugalci podplatili místní vládní úředníky v Kvan-tongu a získali povolení kotvit v přístavu Macao a obchodovat. V roce 1557 se začali usazovat v okolí. V období po Opiové válce r.1840 Portugalci využili slabosti vlády dynastie Čching a zmocnili se sousedních ostrovů Taipa a Coloane. V roce 1887 donutila portugalská vláda dynastii Čchingů, aby podepsali návrh smlouvy o čínsko-portugalském setkání a následně poté v Pekingu čínsko-portugalskou smlouvu, která ustanovovala, že "Portugalsko bude spravovat Macao a přilehlé oblasti na věky jako kterékoli jiné jím ovládané území." Od té doby Portugalsko okupovalo Macao.
   Čínský lid tyto nerovnoprávné smlouvy nikdy neuznal. Výsledkem dlouhodobého úsilí vlády ČLR o změnu tohoto stavu bylo v roce 1987 parafování společného čínsko-portugalského prohlášení o tom, že 20.12.1999 obnoví ČLR svou suverenitu nad Macaem. To se stalo a čínská vláda obdobně jako v případě Hongkongu také zde uplatňuje principy "jedna země, dva systémy," "správa Macaa obyvateli Macaa" a "vysoký stupeň autonomie."

NEJVĚTŠÍ MĚSTA
   V Číně je nyní 668 měst, z nichž 12 má každé přes 2 miliony obyvatel, 22 má 1-2 miliony obyvatel, 47 půl až 1 milion, 205 od 200 do 500 tisíc a 382 méně než 200 tisíc obyvatel.
   Peking je hlavním městem ČLR, má 7.23 milionu obyvatel a je pod přímou správou ústřední vlády. Není jen politickým centrem státu, ale také centrem kulturním, vědeckým a vzdělávacím a klíčovou dopravní křižovatkou. Rozkládá se na okraji Velké čínské nížiny a od západu, severu a východu je chráněn horami. Díky pekingskému kontinentálnímu podnebí má čtyři velice rozdílná roční období: krátké jaro, deštivé a vlhké léto, dlouhou a studenou zimu a velice příjemný podzim.
   Město Peking má víc než 3000 let dlouhou historii a hlavním městem se poprvé stal již před 830 roky. Jednotlivé vládnoucí dynastie zde zanechaly obrovské kulturní dědictví, takže se město stalo pokladnicí čínské kultury. Střed města tvoří tzv.Zakázané město, dřívější Císařský palác, největší a nejlépe udržovaný architektonický komplex na světě a náměstí Nebeského klidu (Tchien-an-men), pojmenované po Bráně nebeského klidu, vstupní bráně do Císařského paláce, symbolu Pekingu a celé Číny (je i na státním znaku ČLR). V Pekingu je řada významných památek, výstavných chrámů a nádherných parků a zahrad. V jižní části města se nalézá Chrám nebes, v němž císaři dynastie Ming a Čching uctívali Nebesa a modlili se za dobrou úrodu, na severozápadním okraji města je Letní palác, největší císařský park na světě. Asi 70 km severozápadně od centra Pekingu se nalézá u Osmi velkých pahorků (Pa-ta-ling) nejnavštěvovanější úsek jednoho z divů světa - Velká čínská zeď a Hrobky mingských císařů, největší komplex císařských hrobek na světě. Bývalý Císařský palác, Velká čínská zeď a místo objevení tzv.Pekingského člověka v jeskyních nedaleko Pekingu jsou v seznamu významných světových kulturních památek mezinárodní organizace UNESCO.
   Také moderní Peking je velice atraktivním, prudce se rozvíjejícím městem. Od roku 1949, kdy je Peking budovaný jako hlavní město Čínské lidové republiky, došlo k velkým změnám. V roce 1950 byly na náměstí Nebeského klidu strženy východní a západní hradby a jeho plocha se zvětšila z 11 na 40 hektarů. Náměstí je lemováno mohutnými moderními budovami včetně Paláce lidových zástupců (parlamentu), Muzea čínské historie a Muzea čínské revoluce. Na náměstí se tyčí Obelisk lidových hrdinů a za ním Mao Ce-tungovo mauzoleum. K bouřlivému rozvoji města došlo zvlášť v posledních dvaceti letech, dnes tu je přes 200 prvotřídních hotelů a několik desítek moderních nákupních center. Na horizontu Pekingu se tyčí vysoké budovy Čínské národní knihovny, Centrální čínské televize, Centra světového obchodu, Mezinárodního výstavního centra, Čínského divadla, Západního pekingské nádraží. Výstavba dálničních komunikací, které dnes také spojují město s letištěm a s Velkou čínskou zdí v Pa-ta-lingu, nový sportovní komplex, postavený u příležitosti Asijských sportovních her, to vše starobylému městu dodává nový punc modernosti. Jestliže se na město zadíváte z vrcholku Vyhlídkové hory (Ťingšan), nalézající se při severním okraji Zakázaného města, uvidíte, jak malebné historické centrum města lemují vysoké budovy a Pekingu se tak dostává naprosto nové panorama.
   Šanghaj je největším čínským městem, žije v něm 9.43 milionu obyvatel a je také pod přímou správou ústřední vlády. Má velice výhodnou polohu: leží přibližně uprostřed na pobřeží Východočínského moře při ústí řeky Jang-c'. Je významným průmyslovým centrem a přístavem a zaujímá velice významné postavení v čínské ekonomice. Vedle vysoce rozvinutého sektoru obchodu, bankovnictví a stavby námořních lodí jsou tu významné závody hutnické, strojírenské a loďařské, dál pak průmysl chemický, elektrotechnický, textilní a další odvětví lehkého průmyslu. Zvlášť dynamicky se rozvíjí nová městská zóna Pchu-tung, která je od starého města - kde je řada zajímavých historických památek (např.Zahrada příjemného odpočinku, Chrám jadeitového Buddhy) - oddělena mohutnou řekou Chuang-pu, která se tu vlévá do Jang-c'. Ze Šanghaje se postupně stalo významné mezinárodní ekonomické, bankovní a obchodní centrum a moderní mezinárodní velkoměsto.
   Tien-ťin je také městem pod přímou správou ústřední vlády. Leží asi 120 km na sever od Pekingu, má 5.15 milionu obyvatel a je velkým průmyslovým a komerčním centrem. Tiencin je také důležitým námořním přístavem a centrem mezinárodního obchodu. Tradičně silné postavení tu má ocelářský, chemický, strojírenský, textilní, papírenský a potravinářský průmysl a nově se rozvíjí hlavně loďařský a automobilový průmysl, výroba traktorů, hodinek, televizorů a kamer a výroba pohonných hmot a umělých hnojiv.
   Čchung-čching je největším průmyslovým a obchodním centrem jihozápadní Číny pod přímou správou ústřední vlády. Leží na horním toku řeky Jang-c'na jejím soutoku s řekou Ťia-ling a má 5.95 milionu obyvatel. Je důležitým průmyslovým centrem s rozvinutým ocelářským, chemickým, strojírenským, automobilovým, loďařským, textilním, potravinářským a farmaceutickým průmyslem. V současnosti zaujímá Čchung-čchin stále významnější postavení při realizaci strategie urychlení rozvoje střední a západní Číny a oblastí při řece Jang-c', zvlášť pak v souvislosti s jedinečnou přehradou Tři soutěsky, budovanou od roku 1997.
   Kuang-čou je hlavním městem provincie Kuang-tung a leží při ústí Perlové řeky do Jihočínského moře. Má 4.11 milionu obyvatel a je největší a nejdůležitější branou do jižní Číny. Odedávna tu procházely důležité obchodní cesty Jako nejstarší čínský obchodní přístav je znám už z dob 200 let př.n.l. a vždy tu mohly kotvit i největší námořní lodě. Dnes má námořní spojení s celým světem a od roku 1957 se tu pravidelně dvakrát ročně vždy na jaře a na podzim koná mezinárodní veletrh s exportními čínskými komoditami. V souvislosti s charakterem Kuang-čou jako proslulým turistickým centrem - v němž je mnoho pozoruhodností (např.park Jue-siu se slavným sousoším pěti kozlů, řada chrámů, proslulý trh Čching-pching) - je ve městě velké množství moderních hotelů.
   Si-an je hlavním městem provincie Šen-si a největším městem v severozápadní Číně s 2.68 miliony obyvatel. Si-an je proslulé historické město, které bylo výchozím bodem Hedvábné cesty. Od 11.stol.př.n.l. bylo hlavním městem mnoha dynastií a také se v něm a v jeho okolí nalézá mnoho historických a kulturních památek. Sem patří prehistorická ves Panpcho a hlavně pak dnes světoznámá terakotová armáda z hrobky císaře Čchin Š'chuang-tiho, objevená v roce 1974, v níž je na 7500 figur vojáků v životní velikosti včetně koní a vozů. Si-an je dnes turistickým centrem, ale také prudce se rozvíjející průmyslovou základnou, známou svým strojírenským a textilním průmyslem.    
   Wu-chan je hlavním městem provincie Chu-pej a má 4.23 milionu obyvatel. Je největším městem centrální Číny s rozvinutým ocelářským, strojírenským, loďařským, textilním, chemickým a potravinářským průmyslem. Leží na středním toku řeky Jang-c'a tak je velice důležitým centrem říční a pozemní dopravy. Ve městě je několik jezer, z nichž nejznámnější je Východní jezero s desítkami pavilonů, věží a vyhlídkových teras.
   Šen-jang je hlavním městem provincie Liao-ning a největším městem na severovýchodě země s 4.23 miliony obyvatel. Nejvýznamnější historickou památkou je Císařský palác s bohatou muzejní expozicí. Město je proslulé těžkým průmyslem, ale i průmyslem strojírenským a elektrotechnickým.



< Suggest To A Friend >
 
     <Print>