Dne 6. března 2023 publikoval velvyslanec Čínské lidové republiky v České republice Feng Biao v českém médiu Parlamentní Listy článek Otázka Tchaj-wanu nedovoluje žádné vnější vměšování, v němž představil historie otázky Taiwanu a postoj Číny a naléhal na některé lidé v České republice přestanou manipulovat s otázkami souvisejícími s Taiwanem, odstraní nepříznivé dopady a podniknou praktické kroky k udržení zdravého a stabilního rozvoje čínsko-českých vztahů. Celý článek je následující:

Během uplynulých čtyř měsíců ve funkci čínského velvyslance v České republice jsem pocítil, že česká společnost obecně podporuje rozvoj čínsko-českých vztahů a má pozitivní postoj k perspektivám čínsko-českého přátelství a spolupráce. Zároveň někteří lidé v České republice vytrvale manipulují s otázkami souvisejícími s Taiwanem, vměšují se do vnitřních záležitostí Číny a vysílají špatné signály separatistickým silám usilujícím o „nezávislost Taiwanu“, což vážně ovlivňuje normální vývoj čínsko-českých vztahů. Rád bych tímto článkem představil příslušné stanovisko Číny a doufám, že pomůže české straně lépe pochopit otázku Taiwanu a účinně dodržovat politický závazek jedné Číny.  

Taiwan patří Číně od starověku. Číňané byli první, kdo vytvořil a zavedl účinnou kontrolu nad Taiwanem, zejména po dynastiích Song a Yuan, kdy všechny císařské centrální vlády Číny zřídily správní orgány, které vykonávaly jurisdikci nad Penghu a Taiwanem. V roce 1684 založil dvůr Qing dynastie správu tchajwanské prefektury, která patřila pod jurisdikci provincie Fujian. V roce 1885 byl status Taiwanu zvýšen a stal se dvacátou čínskou provincií. V roce 1894 zahájilo Japonsko útočnou válku proti Číně, a v roce 1895 byla poražená qingská vláda donucena postoupit Japonsku Taiwan a ostrovy Penghu. Po vypuknutí války čínského lidu proti japonské agresi vyzvala vláda Čínské republiky 9. prosince 1941 k navrácení Taiwanu a ostrovů Penghu. Poté, co Japonsko vyhlásilo bezpodmínečnou kapitulaci, oznámila 25. října 1945 vláda Čínské republiky, že obnovuje výkon svrchovanosti nad Taiwanem, a v Taipei se konal ceremoniál přijetí kapitulace Japonska v provincii Taiwan na čínském válečném území spojeneckých mocností, čímž se Taiwan vrátil do náruče své vlasti.

Otázka Taiwanu je pozůstatkem občanské války v Číně. 1. října 1949 byla založena Čínská lidová republika (ČLR), která se stala nástupcem Čínské republiky (1912-1949), a Ústřední lidová vláda ČLR se stala jedinou legitimní vládou celé Číny. A poté, co se vládnoucí skupina KMT stáhla na Taiwan, konfrontovala ústřední vládu s podporou zahraničních mocností, čímž vznikla otázka Taiwanu. Vláda ČLR nahradila předchozí vládu Čínské republiky v situaci, kdy se Čína jako subjekt mezinárodního práva nezměnila a její svrchovanost a přirozené území se nezměnily.Vláda ČLR by měla požívat a vykonávat plnou svrchovanost Číny, která zahrnuje i svrchovanost nad Taiwanem. Je nutné poznamenat, že v průběhu tří až čtyř desetiletí po roce 1949 sice taiwanské úřady neuznávaly legitimní status vlády ČLR jako reprezentanta celé Číny, ale zároveň zastávaly stanovisko, že Taiwan je součástí Číny a že existuje pouze jedna Čína, a stavěly se proti vytvoření „dvou Číny“ a „nezávislosti Taiwanu“. V roce 1992 dosáhly obě strany Taiwanské úžiny „konsensu z roku 1992“, jehož podstatou je, že „obě strany Taiwanské úžiny patří k jedné Číně a budou společně usilovat o národní sjednocení“.

Politika čínské vlády vůči Taiwanu je konzistentní a jasná. Tchajwanská otázka je v jádru hlavních zájmů Číny a její řešení je záležitostí samotného čínského lidu a čistě vnitřní záležitostí Číny. Národní sjednocení mírovou cestou je první volbou čínské vlády při řešení taiwanské otázky, protože nejlépe slouží zájmům celého čínského národa, včetně našich krajanů na Taiwanu, a nejlépe přispívá k dlouhodobé stabilitě a rozvoji Číny. Budeme pracovat s největší upřímností a vyvíjet maximální úsilí, abychom dosáhli mírového sjednocení. Budeme se snažit vytvořit široký prostor pro mírové sjednocení, ale nikdy nenecháme prostor pro separatistické aktivity „nezávislosti Taiwanu“ ve všech formách. Úřady DPP zaujímají separatistický postoj a společně s vnějšími silami se podílejí na postupných provokačních akcích, jejichž cílem je rozdělit zemi. Výsledkem jednání úřadů DPP je napětí ve vztazích napříč průlivem a ohrožuje mír a stabilitu v Taiwanské úžině a omezuje prostor pro mírové sjednocení. Některé síly v USA, které stále žijí v iluzi hegemonie a jsou uvězněny v myšlení studené války, trvají na tom, že Čínu vnímají a vykreslují jako hlavního strategického protivníka a vážnou dlouhodobou hrozbu. Dělají vše pro to, aby Čínu podkopaly a vyvíjely na ni nátlak, přičemž využívají Taiwan jako pohodlný nástroj. V reakci na vměšování vnějších sil a velmi malého počtu separatistických elementů usilujících o „nezávislosti Taiwanu“ a jejich separatistických aktivit se nevzdáme použití ozbrojené síly a vyhrazujeme si možnost přijmout jakákoli nezbytná opatření. Nikdo by si o oddělení Taiwanu od Číny neměl dělat iluze. Nikdo by neměl podceňovat naše odhodlání, vůli a schopnost bránit svrchovanost a územní celistvost Číny.

Čínská vláda důrazně hájí zásadu jedné Číny. Zásada jedné Číny má jasný a jednoznačný význam, to znamená, že na světě existuje pouze jedna Čína, Taiwan je neoddělitelnou součástí čínského území a vláda Čínské lidové republiky je jedinou legitimní vládou zastupující celou Čínu. V říjnu 1971 byla na 26. zasedání Valného shromáždění OSN přijata rezoluce č. 2758, která obnovila sídlo a všechna zákonná práva vlády Čínské lidové republiky v OSN. Tato rezoluce jednou provždy vyřešila politické, právní a procedurální otázky zastoupení celé Číny včetně Taiwanu v OSN. Rovněž stanovila, že Čína má v OSN jedno jediné sídlo, takže neexistuje nic jako „dvě Číny“ nebo „jedna Čína, jeden Taiwan“. Čína doposud navázala a rozvíjela diplomatické vztahy se 181 zeměmi včetně České republiky na základě zásady jedné Číny, která představuje všeobecný konsenzus mezinárodního společenství. Všechny země, které navázaly diplomatické vztahy s Čínou, a všechny členské státy OSN by měly bezpodmínečně dodržovat zásadu jedné Číny a dodržovat rezoluci Valného shromáždění OSN č. 2758. Jakékoli pokusy o překroucení, znevěrohodnění nebo vyprázdnění zásady jedné Číny tím, že se k ní přidávají různé přívlastky a přípony, jsou nezákonné a neplatné.

Závěrem bych rád zdůraznil, že Čína nemá námitky proti rozvoji civilních hospodářských a obchodních vztahů mezi Taiwanem a zeměmi, které s Čínou navázaly diplomatické vztahy. Ale jsme rozhodně proti jakékoli formě oficiálních kontaktů mezi těmito zeměmi a Taiwanem. Doufám, že někteří lidé na české straně okamžitě přestanou manipulovat s otázkami souvisejícími s Taiwanem, odstraní nepříznivé dopady a podniknou praktické kroky k udržení zdravého a stabilního rozvoje čínsko-českých vztahů.