Hlavní Menu > Aktuality
Čína: Konec lži s čísly

2015-09-03 21:24

Diskuze o cestě prezidenta Zemana do Číny trvá, nehledě na migrantskou problematiku a k nám se přibližující podzimní tsunami dat, čísel a dění na různých bojových frontách. Všechny tyto bojové fronty, známé, méně známé, nebo zcela neznámé mají jedno společné: Peníze.

V pokračování posledních zveřejněných příspěvků zvaných „Goya a prezident Zeman“ nebo „Cesta do Číny: Zeman je symbolem konce politické lži“ si dovoluji dnes představit několik čísel ve spojení s Čínou, USA a Ruskou federací. Čísla dovolují tvrdit, že cesta do Číny prezidenta Zemana je nejenom symbolem konce poltické lži, ale také symbolem konce lži s čísly. Nebude od věci, kdyby si pan prezident nechal prověřit čísla a dal vypracovat dopadovou analýzu pro potřeby MZV a MPO ČR. To proto, že dopady na život v Evropě budou citelné, na druhé straně proto, že si nedělám nárok na absolutní pravdivost čísel. Ta se opírají o veřejně dostupné prameny, včetně Alexandra Zapolskise (Washington – Regnum), které ale nemohou ani při odchylkách změnit trend rozvoje a dění ve světě.

Po turbulencích na burzách v minulém týdnu lze očekávat, že čínská měnová politika bude mít vliv na úrokovou politiku amerického FED, a tím i na Evropu. Dále lze očekávat, že turbulence minulého týdne byly pouze jedním z mnoha bojových cvičení mezi Čínou a USA, při kterém svoji roli hraje i Ruská federace. O této roli dnes nebude řeč, i když se jedná o strategickou záležitost jak pro Rusko, tak i Evropu, a tím i ČR.

Předpokládám, že velká většina čtenářů ví o významu zahraničních investic, jejich výhodách a nevýhodách. Nebudu se rozepisovat o výhodách. O nich mluví a píší především politici a lidé ne vždy kriticky myslící. Mezi nevýhody zahraničních investic, jak to krásně dokazují banky působící v ČR, pan Bakala a další, patří očekávání zisku investory. Investice totiž nikdy nebyla, není a nebude dárkem. Učme se proto u velkého spojence USA i proto, že český podnikatel, až na několik výjimek, je velice konzervativní, co se týče investic v zahraničí. Dává přednost prodeji, před investicí. O politicích nemluvě.

Za prvních 15 let po americkém „vítězství“ ve studené válce uskutečnily USA přímé investice ve světě ve výši 4,6 trilionů USD. To je přibližně 19,1 procent všech zahraničních investic na Planetě. Druhé místo zaujímá Velká Británie (12%), třetí Francie (8%).

Z geografického pohledu jsou vidět americké investice ve190 zemích světa. Z nich se těší americkým investicím v USD jako první Velká Británie (426,4 miliard), Holandsko (412,1 miliard), Kanada (250,6 miliard), Luxemburg (144,2 miliard), SRN (100,6 miliard), Austrálie (106,4 miliard). Na jakém místě je ČR jsem nezjišťoval. V každém případě investiční suma vypovídá o vážnosti spojence USA, a výši možného zisku. Ten se pro USA pohybuje podle bilancí největších amerických investičních fondů mezi 23−28% ročně. Našinec si to může srovnat s úrokem svých vkladů nejenom v penzijním fondu, nebo na účtu ve své bance, a bude mu bez další pomoci zcela jasná osobní úroveň finanční gramotnosti.

Představit si, co si vydělají američtí investoři na Evropě, dovoluje číslo 46,7%. Takový podíl má Evropa na celkových amerických investicích. Asie a Blízký Východ mají podíl ve výši 26,5%. Jednoduchý výpočet pravděpodobného zisku z uvedených dat dovoluje předpokládat jako minimum 1,28 trilionů USD ročně. To je zhruba polovina ruského ročního hospodářského produktu v roce 2013. Jaký opravdový výsledek bude mít Ruská federace za rok 2014 a 2015 se již tak lehko nedovíme, protože se nacházíme v době příprav na větší boj.

Pominu-li hodnotit tři základní chyby amerického investování a rozhodování (1. přenos výroby to Číny, Taiwanu, Malajsie a Singapuru, 2. přechod amerického hospodářství na spotřebu (konsum) a služby, a 3. neschopnost investorů ocenit kvalitu času, schopnosti a ambice Číňanů), a vezmu-li v úvahu celkový peněžní objem na Planetě, obraz dostává kontury, které mohou mnohým způsobit hluboké vrásky nejenom na čele.

Pro informaci uvádím, že přibližný celkový peněžní objem na Planetě představuje 71,5 trilionů USD. Z nich 70,4 trilionů se vztahuje na 50 nejsilnějších zemí. Jednotlivě to znamená, například: USA – cca 12 trilionů, SRN – 2,8, Velká Británie – 2,4, Francie – 1,9, Itálie – 1,4, Španělsko – 1,1. Ruská federace 0,58 trilionů USD. Čína vede ligu s odstupem a peněžním objemem ve výši přibližně 22 trilionů. To znamená, prakticky tolik, kolik mají USA a EU dohromady, přičemž se nesmí zapomenout dynamika růstu peněžní masy. Ještě před šesti roky byl peněžní objem Číny dvakrát menší.

Kdyby neplatilo staré přísloví – Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá – dalo by se věřit, že budoucnost globalizovaného, tj. jediného společného finančního prostoru, bude růžová. Opak je však pravdou. 31,25% všech peněz na Planetě patří Číně. Pouhých, maximálně 17% patří USA. Přitom nelze nevidět, že podíl Číny roste i nehledě na zpomalený hospodářský růst a poslední turbulence způsobené devalvací Rinmimbi. Předpokládaný hospodářský růst Číny ve výši 7% představuje totiž přírůstek čínské peněžní masy o celých 1,3 trilionů USD. To je přibližně tolik, kolik vyprodukují Jižní Korea, Saudská Arábie, Irán nebo dokonce Austrálie. Podíl USA klesá nehledě na kvantitativní uvolňování, války a zbrojení. Nehledě na kreativní ú