Evropská unie opět předvedla vůči Číně zbabělost a předsudky založené na paternalistickém – ne-li postkoloniálním – vidění světa, konstatuje v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz politolog Oskar Krejčí.

Oskar Krejčí, profesor a politolog

zdroj: Jiří Kouda, prvnizpravy.cz, foto: pl

31.srpen 2015 - 18:00

PZ: Příští týden prezident Miloš Zeman jako jediná hlava členského státu Evropské unie odlétá do Číny na oslavu 70. výročí ukončení války s Japoncem. Chová se prezident nesolidárně?

Solidarita by měla být pomocí v nouzi, ne napodobování hlouposti. Podle čínských zdrojů prezident Si Ťin-pching přivítá nejvyšší představitele třiceti zemí, vládní činitele z dalších 19 států a hlavy 10 mezinárodních organizací, včetně generálního tajemníka OSN. Přítomen bude i bývalý britský premiér Tony Blair, německý exkancléř Gerhard Schröder, bývalý japonský předseda vlády Tomiiči Murajama a řada dalších. Evropská unie se sama vyautovala, aniž byl oficiálně řečen jediný důvod. Opět předvedla zbabělost a předsudky založené na paternalistickém – ne-li postkoloniálním – vidění světa.

PZ: Ve sdělovacích prostředcích se objevila zpráva, že na rozdíl od českého slovenský prezident Andrej Kiska nebyl na oslavy do Pekingu pozván. Je to výraz odlišného vztahu Číny k těmto zemím?

Nemyslím. Vládcové přicházejí a odcházejí, ale národ zůstává… Pokud vím, čínská strana všude ve světě předem diplomatickými kanály sondovala, jaká bude odpověď na případné pozvání – a posílala je jen tam, kde byla předem jasná příznivá odpověď. Asi se tak chtěla vyhnout nevkusným výrokům některých politiků a komentátorů, obdobným těm, které předcházely moskevskou přehlídku.

PZ: Nemůže být celá situace zaviněna tím, že 3. září na vojenské přehlídce v Pekingu bude i Vladimír Putin a že tam budou pochodovat i vojáci ruské armády?

Asi také – opakuji ale, že se nikdo povolaný neobtěžoval říci, proč je ono embargo pekingských oslav. Platí však, že na přehlídce v Pekingu nepůjdou jen ruští vojáci. Především tam bude Čínská lidová osvobozenecká armáda. Pochodovat budou i útvary v dobových uniformách a s historickými zbraněmi. Plus vojáci z deseti zemí. Těm ruským byla ovšem svěřena čestná pozice v závěru. Když pomineme současné strategické souznění Pekingu a Moskvy, jistě je to i proto, že to byla Rudá armáda, která během bleskové Mandžuské operace v srpnu 1945 rozdrtila japonské okupanty. Podle některých údajů pomohla i Mao Ce-tungovým komunistům v druhé fázi občanské války s Čankajškovým Kuomintangem tím, že jim předala velký díl ukořistěných japonských zbraní a umožnila jim přechod na část území, které uvolnila svým stažením se z Číny.

PZ: Proč tedy ono velké západní divadlo?

Žijeme jiný geopolitický cyklus, než byl ten, který byl organicky srostlý s bojem proti německým nacistům a japonským militaristům. Dnes už jsou v pozadí politických činů jiné představy o vojenské rovnováze. Brusel a Washington sdílejí s Tokiem obdobné vize o spojencích a nepřátelích. Připomínám, že nejnovější japonská bílá kniha o obraně, která spatřila světlo světa letos v červnu, pracuje s představou čínské hrozby. Současný japonský premiér Šinzó Abe na seznamu účastníků oslav v Pekingu není.

Uvedu jiný příklad, a to výrok jinak sympatické německé ministryně obrany Ursuly von der Leyenové (1958). Ta v rozhovoru pro noviny Bild komentovala západní úsilí o modernizaci vojenského arzenálu slovy: „Je lepší mluvit s Moskvou z pozice síly“. Myslím, že to by její otec Ernst Albrecht (1930–2014) s největší pravděpodobnostní nikdy neřekl. Nejde jen o nesmyslný obsah onoho výroku, neboť kooperace je lepší pozice pro jednání s Ruskem než výhružky. Je tu také problém s tím, že ono citované moudro paní ministryně zaznělo 22. června, tedy ve výroční den jiného pokusu mluvit s Ruskem z pozice síly – 22. června 1941 hitlerovské Německo napadlo Sovětský svaz.

PZ: Naši státníci nemají historické vědomí? Jejich rozhodování ignoruje dějinnou zkušenost?

Dnešní západoevropští státníci znají světovou válku jen z vyprávění. Chybí jim osobní prožitek a s ním spojená citová vazba. Mají vzdělání pokažené amerikanizovaným školstvím, které je navíc převrstvené nízkou úrovní masových sdělovacích prostředků. Historická data světí tehdy, když jim je pracovníci protokolu dají do kalendáře. Potom jdou klást věnce a číst projevy, které jim povětšině připravil někdo jiný. Neumí se vžít do pocitu jiných a netuší, že jejich jednání může někoho urazit. Navíc je tu problém s matoucím eurocentrickým poh