Návštěva japonského premiéra Šinzó Abeho v tokijské šintoistické svatyni Jasukuni 26. prosince 2013 vyvolala silné pobouření nejen v Číně, ale i v dalších zemích východní Asie, které byly během druhé světové války okupovány militaristickým císařským režimem, blízkým spojencem nacistického Německa a fašistické Itálie. Zvěrstva japonských okupantů v Číně, Koreji i v jihovýchodní Asii nejsou zapomenuta a občané i vlády těchto zemí oprávněně interpretují takové kroky japonských vrcholných představitelů jako provokaci a urážku všech obětí a pozůstalých.

Jasukuni jako symbol japonského militarismu

Svatyně Jasukuni byla založena v roce 1869 a je zasvěcena vojákům i civilistům padlým v boji za japonského císaře. Mezi nimi je však i čtrnáct válečných zločinců z doby druhé světové války resp. druhé čínsko-japonské války v letech 1937 – 1945. Jedním z nich je Iwane Matsui odpovědný za masakr v Nankingu v roce 1937, během kterého bylo zavražděno více než 300 000 Číňanů. Dalším je válečný premiér a generál Hideki Tódžó, jenž byl přímo odpovědný za útok na Pearl Harbor v roce 1941. Sousední země proto vnímají návštěvy japonských politiků v této svatyni jako oslavu imperialismu, kolonialismu a nacionalismu a také jako projev souhlasu s postupem Japonska ve třicátých a čtyřicátých letech dvacátého století. Některé muzejní expozice přímo oslavují japonský militarismus, přičemž válečné zločiny zcela zamlčují. Šinzó Abe, jenž do svatyně pravidelně posílá obětní dary, přitom není prvním japonským premiérem, který do Jasukuni zavítal. Jeho předchůdce Džuničiró Koizumi ji navštívil opakovaně, čímž způsobil značné ochlazení diplomatických vztahů mezi Japonskem a Čínskou lidovou republikou, která je důležitým obchodním partnerem „země vycházejícího slunce“. Je v zájmu obou států udržovat korektní vztahy, ale takové provokace je významně ohrožují.

Znepokojení v Pekingu a v Soulu

Akt japonského premiéra – kromě mnoha vrcholných čínských představitelů – odsoudil i generální tajemník OSN Pan Ki-mun a jihokorejská prezidentka Pak Kun-hje, která prohlásila, že Tokio a Soul by měly usilovat o mírovou spolupráci místo prohlubování nedůvěry a otevírání starých ran. Jihokorejské ministerstvo zahraničí označilo provokativní krok japonského premiéra za překážku mírové kooperace v regionu. Připomeňme, že Korea byla Japonci okupována v letech 1910 – 1945.

Postoj ČLR nejobsáhleji zformuloval čínský velvyslanec ve Washingtonu a bývalý ambasador v Tokiu Cui Tiankai, podle jehož vyjádření Šinzó Abe směřuje k revizi výsledků druhé světové války. Nejde jen o izolovaný akt jednotlivce, ale o promyšlený krok s jasnými politickými záměry. Abe si je totiž dobře vědom závažných škod, které jeho návštěva může napáchat v bilaterálních vztazích Tokia s Pekingem a Soulem, protože totéž se stalo za Koizumiho vlády v letech 2001 – 2006. „Abeho postup zcela reflektuje jeho historický pohled, politickou orientaci a budoucí směřování japonské politiky… Tím, že vzdal hold válečným zločincům, se vydal na starou cestu militarismu“, řekl Cui a vyzval všechny členy mezinárodního společenství, aby zaujali jasný odmítavý postoj k tomuto činu. Dodal, že není v zájmu USA, když se někdo v Japonsku pokouší zvrátit historický verdikt druhé světové války, během níž zahynuly desítky milionů lidí.

Pošramocená reputace Japonska ve světě

Rozsah mezinárodního skandálu dokládá i skutečnost, že americký ministr obrany Chuck Hagel telefonicky urgoval svého japonského protějška Itsunoriho Onoderu, aby Tokio po tomto incidentu napravilo vztahy se sousedními zeměmi. Abe navíc usiluje o změnu poválečné pacifistické ústavy, kterou Japonsku vnutili Američané. Celá kauza může poškodit obraz Japonska jako důvěryhodného partnera. Abeho krok rovněž ve společnosti podněcuje růst militaristických nálad a agresivní politiky vůči sousedům. Nezapomínejme, že si Japonsko stále činí nárok na vrácení Kurilských ostrovů, které byly po druhé světové válce připojeny k Rusku a s Čínou vede spor o souostroví Tiao-jü-tao (Senkaku). Analogicky ve vztahu k České republice by stejné znepokojení vyvolal růst neonacismu a úsilí o revizi výsledků druhé světové války v Německu. Proto je na místě pochopení pro obavy Číňanů a Jihokorejců i z toho důvodu, že slova Šinza Abeho o spravedlnosti, míru a dialogu se rozcházejí s jeho reálnými skutky.