Xiraonima (národnost tibetská)

prorektor Ústřední národní univerzity a ředitel Institutu tibetologie

Originál otištěn v časopise „Zkoumání mezinárodních otázek" ročník 4/2008

14. března 2008 vyvolala dalajlámova klika ve městě Lhasa násilný incident bití, rabování a pálení, který zapřičinil smrt mnoha nevinných lidí. Proti tomuto se dalajlámova klika bezdůvodně ohradila a falešně obvinila čínskou vládu, že potlačením rebelie porušila lidská práva v Tibetu. Je to to samé, jako když dalajlámova klika již po dlouhou dobu používá „lidská práva" jako nástroj, díky kterému by se jí podařilo dosáhnout cíle rozdělit Čínu. Je zřejmé, že dalajlámova klika se pokusila ve specifickém období vyvolat nepokoje, narušit konání Olympijských her v Pekingu a stabilní a harmonickou politickou situaci v Tibetu. Mylně se domnívali, že během letošních olympijských her pořádaných v Číně vyvolají v této době rozepře, a nadále vytvářeli lži o tom, že čínský vláda „porušuje lidská práva v Tibetu", aby dosáhli toho, že mezinárodní společnost bude Olympijské hry v Pekingu bojkotovat, a tak donutí čínskou vládu k ústupku, který nakonec povede k tzv. „nezávislosti Tibetu".

Některé země na západě taktéž překrucovali černé a bílé a velice se zaobírali „problematikou lidských práv v Tibetu". Dalajlámovu kliku, jejíž záznamy o lidských právech nejsou zářivé, zaobalili do postavy „ochránce lidských práv"; feudální otrokářský systém starého Tibetu, který je s lidskými právy stejně nekompatibilní jako jsou voda a oheň, popsali jako „ráj lidských práv"; členy Komunistické strany Číny, kteří v boji o to, aby měl tibetský lid zcela zajištěn lidská práva, nehleděli sami na sebe, pomlouvačně označili za ty, kteří „šlapají po lidských právech"; socialistický systém, který opravdu zeširoka oplývá lidskými právy, pohanili označením „nehumánní totalitní systém". Ve skutečnosti právě ve starém Tibetu za vlády dalajlámy byla základní práva lidu pošlapávána. A nadto právě po útěku dalajlámy a poté, co nová Čína začala Tibet spravovat, zakusili obyvatelé nového Tibetu plně lidských práv. Fakta jsou předsvědčivým argumentem. Jako Tibeťan je chci hlasitě uvést.

1. Záznamy o lidských právech ve starém Tibetu

Malá skupina lidí ze západu a dalajlámova klika spolu s „bojem o lidská práva za Tibeťany" vykreslují Tibet minulosti jako „svaté místo na zemi". Dalajláma kdysi prohlásil: „V minulosti žil a pracoval lid našeho zasněženého Tibetu v míru a pokoji v záři buddhova světla." Ve skutečnosti byly ve starém Tibetu vláda a náboženství propojeny a existoval zde feudální otrokářský společenský systém, ve kterém měli výsadní postavení mniši. V té době zabrali tři velcí feudálové, kteří tvořili pouze 5% obyvatel Tibetu, veškerou ornou půdu, pastviny, lesy a velkou část dobytka, a více než 95% rolnických pachtýřů bylo naprosto bez prostředků. Moji předkové byli všichni rolnickými pachtýři, matka již v sedmi letech pracovala pro feudálního pána. V té době museli pachtýři kromě povinné práce a placení daní platit svému pánovi daň z hlavy, aby byl tak vyjádřen jejich závislý vztah na něm. V tibetštině se tento druh závislého vztahu nazývá „miza", což znamená „kořeny člověka"; daň z hlavy se pak nazývala „mibao". Tyto specifické výrazy odrážejí existenci této společnosti. Feudální pánové disponovali těly pachtýřů, ti byli jejich osobním majetkem, který byl libovolně přemísťován. Např. majitel mohl podle finanční situace své osoby, podle pracovní schopnosti či podle pohlaví rozhodnout o ceně a normě pro výměnu. Na tomto místě můžeme poskytnout záznam z jedné smlouvy sepsané v době starého Tibetu:

„Mezi obyvateli okresů Sajia a Lazi došlo k výměně: dvě manželky Dadongjiebua, které jsou dcerami Qiandeluoa a s Dadongjiebuem nebyly oficiálně sezdány, budou vyměněny za manželku a dceru Guonudawaa, která s ním byla sezdána oficiálně. Pokud budou mít obě strany důkazy, není třeba nic dokládat; pokud nebudou předloženy důkazy, pak musí obě strany podle principu reciprocity ušlého zisku uskutečnit obchodní jednání a výměnu osob. Mezi občany okresu Lazi – Xianubaisaduoem, který bude nadále platit daň z hlavy (zlato nahradí prací), a Diankangpingcuoem dojde k výměně jejich čtyř manželek, tito se dohodli na náhradě úšlého zisku podle množství nástrojů a počtu lidí, buddhistický klášter Sajia vrátí majetek Diankangpingcuovy ženy, který získal.... Podle dohody mezi občany okresu Lazi – Zongbenem a Wang Jieem, představitelem místoúředníka v Sajia a podle nařízení představených byla uskutečněna pro výše zmíněné osoby vnitřní výměna. Aby se předešlo případným neshodám, jsou speciálně stanoveny dva exempláře smlouvy."^[1]

Feudální pán díky různým potřebám mohl ještě svůj subjekt bez náhrady nebo za náhradu přesunout k jinému feudálovi. Poté, co byl subjekt přeložen, jeho osoba se stala zcela závislou na novém majiteli, chování takto přeloženého subjektu bylo často součástí smlouvy o přeložení, takováto smlouva byla podle zákona ve starém Tibetu stejně tak platná. Přeložený subjekt musel po přeložení bezpodmínečně platit novému majiteli za robotu a odvádět daně. Přeložený subjekt se tomuto mohl pouze podvolit, nesměl se vzepřít. Početní rolničtí pachtýři a otroci pohřbili svou osobní svobodu, což je také vyjádřeno tím, že tito mohli být