Ústřední vláda ČLR uskutečnila v Tibetu v roce 1959 demokratickou reformu a odstranila reakční a zpátečnickou feudální vládu. Miliony nevolníků a otroků bylo emancipováno a stali se v Tibetu pány. Od té doby Tibet vstoupil na cestu k socialistické společnosti. Vybudování Tibetské autonomní oblasti v roce 1965 a nastolení regionální autonomie etnických menšin systematicky garantovalo politická práva tibetského lidu, aby se jako rovný podílel na správě státních záležitostí. Tak Tibet vstoupil na novou cestu svého rozvoje.
   30 let od vytvoření Tibetské autonomní oblasti se její lid nejen těší - jako lid jiných národností - plným občanským a politickým právům podle ústavy, ale také má zaručena speciální práva zabezpečená zákonem o regionální národní autonomii Čínské lidové republiky.
   Počet místních úředníků tibetské národnosti a jiných etnických skupin rychle vzrůstá. V roce 1998 počet místních úředníků tibetské národnosti a jiných etnických skupin činil 74.9% z celkového počtu v Tibetské autonomní oblasti.
   Tibetské ženy mají stejná práva jako muži na řízení v politických záležitostech. V současnosti počet tibetských žen zaujímajících vedoucí pozice činí 32.80 z celkového počtu v oblasti.
   Svoboda náboženského vyznání mezi tibetským lidem  je zajištěna a chráněna. Od osmdesátých let čínská vláda věnovala více než 300 milionů juanů a velké množství materiálů, jako zlata a stříbra, na renovaci a ochranu paláce Potala, Joghangského kláštera a jiných klášterů. Tibet má nyní přes 1.700 náboženských objektů, kde je garantována normální náboženská aktivita pro věřící v Tibetu.
   Ústřední vláda přikládala vždy velkou důležitost ochraně a rozšiřování skvělých tradic tibetské kultury a přijala celou řadu opatření pro uznávání, ochranu a rozvoj tradiční kultury tibetské národnosti. Práce na systematickém zkoumání, sbírání, studování a zveřejňování tradičního kulturního dědičství v širokém měřítku běžně pokračuje. Byla přijata opatření ke studiu a používání tibetského jazyka a dvojjazyčného vyučování (čínského a tibetského), což prakticky garantuje svobodu tibetského lidu v užívání a rozvíjení svých vlastních jazyků.
   Ústření vláda respektuje tradiční zvyky a praktiky tibetského lidu a užívá speciální měřítka kontroly porodnosti v Tibetu. Plánování rodin je uplaňováno pouze mezi tibetskými úředníky a pracovníky. Pro zemědělce a pastevce, kteří představují 88% veškerého obyvatelstva oblasti, nikdy nebylo plánování rodin uplatňováno. Vláda pouze provádí veřejné propagace, aby je informovala o racionální porodnosti a metodách, jak porodit zdravé děti. V pohraničních oblastech s řídkou populací dokonce ani veřejné propagace nejsou prováděny. Po řadu let byla v Tibetu porodnost a přirozený vývoj populace vyšší než celostátní průměr. Od roku 1959 do 1998 se zvýšil počet obyvatelstva Tibetské autonomní oblasti o 193,98% (či 1,2336 milionů). V tomto období zaznamenával Tibet nejvyšší populační růst v tomto století. Tibeťané zaujímají trvale drtivou většinu obyatelstva Tibetské autonomní oblasti.
   S cílem podpořit rychlost a komplexnost rozvoje Tibetu ústřední vláda ustavila a provádí celou řadu speciálních kroků a preferenčních opatření, jako jsou výzvy celému národu podporovat Tibetskou autonomní oblast. Rozsáhlá finanční podpora, investice v kapitálové výstavbě a speciální subvence jsou poskytovány Tibetu, aniž by mu byly ukládány daně.
   Od padesátých let do roku 1997 ústřední vláda vložila do Tibetu více než 40 miliard juanů (asi 5 miliard dolarů) a dodala regionu velké množství zboží a materiálů. Jen v posledních letech ústřední vláda umístila v Tibetu každým rokem přes 1,2 miliard juanů finančních subvencí.
   Dodatkem ke 43 projektům v celkové hodonotě 477 milionů juanů od devíti provincií a municpalit v roce 1984 bylo v roce 1994 ústřední a místními vládami zahájeno dalších 62 projektů. Celkové investice ve výši 4 miliard juanů, a více z těchto projektů již bylo dokončeno a uvedeno do činnosti. Ve stejné době byl velký počet úředníků a techniků poslán do Tibetu a 15 provincií a měst bylo požádáno, aby poskytly pomoc svým partnerům v regionu, což velmi urychlilo sociální a ekonomický rozvoj v Tibetu.
   Statistiky uvádějí, že hrubý domácí produkt v Tibetu dosáhl 9,8118 miliard juanů v roce 1998, 47,1 krát více než v roce 1959. Úhrnná hodnota průmyslové výroby v roce 1998 dosáhla 1,365 miliard juanů, 31 krát více než 1959. V roce 1998 celková produkce obilí dosáhla 850.000 tun a bylo 22.1 milionů kusů dobytka. Celkový přírůstek hodnoty zemědělství a živočišné výroby dosáhl 4,38 miliard juanů v roce 1998, t.j. 30,4 krát více než v roce 1959.
   Rychlý rozvoj se očekává v obchodu, turismu, jakož i v infrastruktuře, jako je doprava, spoje a energie.
   Vzdělání, věda a technika rovněž zaznamenaly rozkvět a znamenitá tradiční tibetská kultura rychlý rozvoj a pokrok.
   Tibet má nyní 4.365 škol, v nichž je zapsáno více než 400.000 studentů. Počet dětí zapsaných do základních škol se zvýšil o 81,3% a negramotnost klesla o 47% z původních 97% před rokem 1959.  
   Hygienická a zdravotní situace v Tibetu se rovněž značně zlepšila. Tibet má nyní 1.300 zdravotních zařízení, 20 krát více než 1959 a počet lůžek v nemocnicích dosáhl více než 6.700. Počet lékařského personálu překročil 10.000. Průměrný počet nemocničních lůžek a lékařů na 1000 obyvatel je v Tibetu vyšší, než je celostátní průměr. Průměrná délka života se zvýšila z 35 let v minulosti na 67 let v současnosti.
   Život Tibeťanů se podstatně zlepšil. Téměř žádný tibetský zemědělec či pastevec už netrpí nedostatkem potravy a oblečení. Čistý příjem na hlavu dosáhl 1,158 juanů a 50% z nich žije na poměrně dobré životní úrovni. Příjem městského obyvatelstva na hlavu dosáhl v Tibetu 5.438 juanů v roce 1998, více než je průměr v zemi.
   V současnosti žijí lidé v Tibetské autonomní oblasti v podmínkách politické stability, ekonomického rozvoje, sociálního pokroku, národní jednoty. Tibetský lid žije a pracuje v míru a spokojemosti.